Náš příběh

Muž a žena. Zdeněk a Zdeňka. Děti. Většinou dvě, někdy tři. Alžběta, Albert, Antonín. Spousta radostí, spousta starostí. Otázky, hledání, výzvy, plány. Cesta, sdílení, inspirace.

Zdenka si ze mě často dělá legraci, že jsem takový šetřílek. Že prý moje nejlepší kamarádka je kuchyňská stěrka, kterou pečlivě stírám ze stěn misek a hrnců poslední zbytky jídla, které pak vítězoslavně ukazuju rodině a hartusím: „A tohle byste klidně vyhodili a spláchli do dřezu! Takovýho jídla! Co by za to děti v Africe daly?...“

Je to jen jeden z mnoha příkladů, kde se projevuje moje přirozená šetrnost, ale taky typická ukázka projevu vědomého a úsporného přístupu nejen ke zdrojům jídla, ale také k životní radosti, k finanční harmonii, k trávení volného času a zdravému stravování.

Na tuto cestu jsme se zcela přirozeně a spontánně vydali již před lety. Když jsme se seznámili, ani nás nenapadlo, že budeme někdy v budoucnosti řešit otázky kolem jídla, peněz a pohybových aktivit – stejně jako mnoho z vás – a že se budeme snažit společně najít příjemný způsob, jak sladit naše životní návyky a žít aktivním a obohacujícím způsobem života. Proto i dnes, když vidím některé lidi v supermarketech, jak tlačí nákupní košíky z větší části naplněné naprosto nesmyslnými výrobky, vzpomenu si sám na sebe. Na sebe v době docela nedávné, kdy jsem úplně běžně snědl tabulku čokolády na posezení, za den vypil velkou láhev kofoly, někdy i dvě (zdravím do Krnova pana Samarase), každý den jsme snídali lanšmít pochybné kvality (a nízké ceny) s vajíčkem a spoustou rohlíků. Popíjeli jsme víno a pivo, občas si dopřáli i cigarety.

Jak asi sami tušíte, byl to život sice příjemný a poměrně bezstarostný. Z dnešního pohledu bych to přirovnal k lodi, která nikam nepluje a jen se tak pohupuje na vlnách. Neměli jsme například vůbec žádnou kontrolu nad našimi příjmy a výdaji. Já jsem třeba ani nevěděl, kolik pobírá Zdenka příspěvek od státu na děti, tzv. mateřskou. Ona zase na oplátku nevěděla, kolik vydělávám (no, kolikrát jsem to nevěděl ani já…). A to nemluvím o tom, že jsme neměli ani tušení, kolik peněz utratíme. Kolik nás stojí jídlo, kolik oblečení, kolik cestování… Zkrátka jsme tak nějak žili – asi jako mnoho lidí.

Dnes už si nedokážu představit, že bychom si nevedli přesné záznamy o nákladových položkách naší domácnosti, že bychom zkrátka neměl výdaje pod kontrolou. Když jsme ten systém objevovali a dávali dohromady, sdíleli jsme také navzájem i obavy, že nás to bude limitovat, že budeme hodně svázáni některými pravidly, že se náš život změní k horšímu. Ukázalo se, že právě díky těmto všem změnám se náš život změnil k lepšímu. A přesně to chceme s vámi sdílet – tuto změnu k lepšímu životu. K životu, kdy máte pod kontrolou své peníze, stravování a společné aktivity.

Proto nás před časem napadlo se s vámi o tuto cestu podělit a podělit se s vámi o některé naše objevy, radosti i neúspěchy. Říkali jsme si, že aspoň něco z našich zkušeností, z našich prožitků a poznatků, vás může obohatit a inspirovat.

Jenže nikdy nějak nebyl čas na toto sdílení a ani jsme po pravdě moc nevěděli, jak na to. Teď máme konečně čas a snad i víme, jak na to. Tak vznikl blog šetřílkovi.cz, na kterém nabízíme náš pohled na aktivity s dětmi, na zdravé a šetrné stravování (šetrné po všech stránkách: finanční, zdravotní i co se týče životního prostředí), na zvládnutí rodinného rozpočtu a zařazení pohybových aktivit do každodenního života. Jak zkrátka žít podle svých představ a snů.

Těší nás váš zájem a věříme, že naše cesta může být pro vás inspirací.