Všimli jste si, jak se kolem nás v poslední době roztočil svět velkých čísel? Jak se všechno počítá ve stovkách milionů, v miliardách, spíš tedy ve stovkách miliard a nejlépe ještě v eurech nebo dolarech. Bohužel je často v těchto velkých číslech počítána ztráta, případně výše dluhu, který je nutno zaplatit. Jako by se už zapomnělo na malá čísla, která většinou provázejí naše životy a rozhodují o tom, jestli jsme šťastní nebo ne. Jako by se zapomnělo na skromné a zdravé hospodaření s pevnými kořeny. Každý den rozhodujeme o svých životech i prostřednictvím našich peněz. Co si koupíme, za co peníze vydáme. Je to takové každodenní hlasování pomocí peněženky. Se svými penězi zacházíme (alespoň v to doufám) velmi uvážlivě a šetrně. Svými penězi rozhodujeme o užitečnosti a tím pádem existenci výrobků nebo služeb. A z našich malých rozhodnutí se potom skládají ta velká čísla, o nichž nás informují statistiky.
Mimochodem: věděli jste, že o 50 % finančních výdajů rozhodují lidé, kteří si tyto peníze nevydělali. Jsou to typicky státní úředníci a zaměstnanci velkých firem, kteří dělají velká rozhodnutí ohledně peněz, ale přitom ty peníze vlastně jen spravují. Asi sami cítíte, jak velký v tom je rozdíl, když se rozhodujete o svých tvrdě vydělaných sto tisících, anebo když máte rozhodnout o stejně velké částce z veřejného rozpočtu. A veřejný rozhodně neznamená, že nikomu nepatří – naopak to znamená, že tyhle peníze jsou nás všech. A měli bychom s nimi zacházet stejně šetrně a uvážlivě, jako s vlastními penězi.
Proto se nedejme ošálit světem velkých čísel. Velká čísla jsou jen totiž složená ze spousty malých čísel. Proto zakončím tento příspěvek aktuálním příkladem: Pokud žije v České republice momentálně 10 526 937 obyvatel a schodek státního rozpočtu na příští rok je 295 miliard korun, znamená to, že každý z nás dluží 28 023 Kč.
Včetně kojenců, mládeže, důchodců a nezaměstnaných…
A to je docela velké číslo!