Tati, ukaž medvěda!

Na běhání je nejkrásnější, že k němu vůbec nic nepotřebujete. Vždycky si vzpomenu na scénku z filmu Forrest Gump, kdy se hlavní hrdina na chvíli zamyslí a pak vyběhne. A běží a běží a běží… Řekli mu, aby běžel. Tak je to jednoduché.

Když jsem začal běhat vůbec jsem neměl ponětí o tom, jak mají vypadat boty na běhání. Dokonce jsem ani nevěděl, že existuje něco jako boty na běhání. Prostě jsem měl nějaké sportovní boty – dnes už tuším, že to jsou nějaké sálové adidasky, soudě podle typu podrážky. V podstatě na běhání naprosto nevhodné boty. Dodneška je mám, jezdím v nich na kole nebo chodím na vycházky do přírody, vypadají úplně šíleně, ale účel splní. Koupil jsem je kdysi dávno za pár stovek v nějakém výprodeji. Proč to píšu? Právě proto, že na tomhle příkladu je vidět, že k tomu, abyste začali běhat, nepotřebujete opravdu vůbec nic. Jen odhodlání. Nemusíte mít značkové boty za spoustu peněz, které vyvinuli firemní odborníci ve spolupráci s předními ortopedy, a které mají světové parametry. Na začátku opravdu nemusíte mít boty, které testovali závodní běžci zvučných jmen z předních příček výsledkových listin. Stačí jen chtít. Osobně znám dokonce lidi, kteří běhají bosi.

Prvních několik týdnů jsem běhal v těch starých adidaskách a kraťasech se zašitými kapsami. To proto, abych v nich mohl nosit mobil a nevypadl mi při zběsilém tempu. Z mobilu vedou sluchátka do mých uší a do těch uší zní motivační hudba. Pak jsem zjistil, že mě muzika při běhání moc nemotivuje, spíš mě rozptyluje. Kromě toho mi nedělá moc dobře, když neslyším zvuky okolí. Není to ani moc bezpečné. Tak jsem mobil s muzikou a sluchátky přestal s sebou brát.

Běhání mě nadchlo. Po několika desítkách naběhaných kilometrů jsem se odměnil zakoupením pořádných běžeckých bot. Váhal jsme mezi několika značkami a typy, ale víte, co nakonec rozhodlo? Ochotná a prakticky založená prodavačka se zaujetím pro běžecké sporty. Vyptala se mě na pár podrobností ohledně běhání, kolik tak naběhám, v jakém terénu atd. Pak mi dala na výběr mezi několika vhodnými modely bot a nakonec mi poradila speciální způsob zavazování pro zpevnění kotníků. Taková blbost. Dodneška si ty boty takhle zavazuju.

Když jsem začal běhat větší vzdálenosti, bylo mi dost nepříjemné dlouhé setrvávání v propoceném tričku. Proto jsem vytáhl ze skříně funkční prádlo (původně jsem ho používal jen v zimě), které zajistí, že pot se odvádí pryč a tělo je stále v suchu. Paráda. Takže dnes moje sestava na horní polovině těla vypadá takto: funkční triko, tričko, mikina a pokud je velká zima a fouká, tak ještě na to všechno lehká šusťáková bunda. Při běhání v zimním chladném počasí mě taky občas pobolívala kolena, inu: starší člověk. Koupil jsem si tedy dlouhé běžecké kalhoty. Celkově tedy: trenýrky, kalhoty a kraťasy. V zimě jsem v teple a na léto vynechávám dlouhé kalhoty.

Na ruku si navlékám praktickou kapsičku na mobil, na němž si spustím aplikaci, která mi měří vzdálenost, rychlost a čas. V poslední době se snažím zvyšovat rychlost, tak je to užitečný a motivační pomocník. Při běhání už nic neposlouchám, užívám si ten čas klidu a rozjímání, je to taková příjemná ranní meditace v pohybu.

A jelikož nejraději běhám brzy ráno, v čase, kdy v zimě bývá ještě tma, na hlavě mám běžeckou čepici s bílým LED světlem vepředu a s červeným světlem vzadu. Na pravou ruku (a někdy i nohu), tedy směrem do vozovky, si navlékám bezpečnostní reflexní pásky. Z vlastní zkušenosti řidiče vím, jak je to nepříjemné, když nečekaně míjím neosvětlené chodce (často v tmavém oblečení) bezstarostně se procházející po vozovce.

No, jak sami vidíte, k běhání vlastně vůbec nic nepotřebujete …

A když ráno doběhnu parádně zpocený a děti už jsou vzhůru, chtějí vidět medvěda. Tak jim ukážu medvěda!