Úkol zněl jasně: zachránit žáby. Jak trefně podotknul Bertík, šli jsme zachránit želatinu. Z toho vyplývá, že jsme zachraňovali pulce. A jak se ukázalo, byla to opravdu akce provedená v poslední vteřince.
I když jsme trochu váhali, jestli máme zasahovat do jistě moudrého běhu matky přírody, nakonec jsme se rozhodli, že zasáhneme. Hlavně proto, že lidé za posledních pár desítek let zasahovali spíš tak, že zvířata hynou a vymírají, tak jsme se rozhodli to protentokrát zařídit tak, že pulce zachráníme a dopomůžeme k přežití stovkám malých žab.
Na procházce před pár dny (28. 3. 2020) jsme si všimli, že kousek nad mašovickým lomem je vyschlá louže (Bertík jí teda říká jezírko), do které žáby nakladly na dvou místech vajíčka. V zimě to byla ještě louže plná vody, teď zjara voda vyschla a rosolovité chuchvalce plné žabích vajíček se ocitly nejprve v blátě a teď už jim hrozilo dokonce úplné vyschnutí.
Nejdřív mě napadlo, že jim tam přineseme trochu vody, ale je jasné, že by to bylo jen velmi krátkodobé řešení. Proto jsme se rozhodli, že se pokusíme přenést samotná žabí vajíčka do přilehlého jezírka v lomu, kde budou mít malí pulci aspoň šanci dostat se z vaječných obalů do vody a přeměnit se v žáby.
Vyzbrojili jsme kyblíkem a lopatkou. Už když jsme se blížili k samotnému místu záchranné akce, začal jsem mít pochybnosti, jestli nejdeme pozdě. Vyčítal jsem si, že jsme tohle neudělali už před pár dny. Louže byla úplně vyschlá, plná bláta a rosolovitá hmota s vajíčky držela sotva zbytky vlhkosti z posledních sil. Tedy jsme nelenili, lopatkou opatrně podebrali žabí želatinu a přemístili ji do kyblíku. Odnesli jsme jej k jezírku a vajíčka opatrně vyklopili do vody. Vybrali jsme klidné místo v rohu lomu, kde už jsme v minulosti žáby pozorovali, tak snad se jim tam bude dařit. Samozřejmě je půjdeme za pár dní zkontrolovat.
Vykoupal jsem se, Bětuška si smočila nožičky (voda 8°C) a pozorovali jsme ještěrku. Ta byla ještě chuděrka po zimě tak zpomalená, že se nechala i pohladit.
Pár malých pulců si Bertík odnesl domů na pozorování.