Zatím je to 12:12

Co může na první pohled vypadat jako poměrně tristní výsledek urputného sportovního zápasu, je jen jednoduše vyjádřený poměr mezi dobou, kdy potravu přijímáme a kdy ji nepřijímáme. Zkrátka 12 hodin denně se ládujeme a 12 hodin necháváme tělo odpočívat.

U dětí to také vychází z jejich přirozeného biorytmu, doby aktivit a doby spánku, kdy zhruba kolem sedmé hodiny ráno snídají a nejpozději v sedm večer večeří. Když jsem se tímhle časováním zabýval, měl jsem také období, kdy jsem fungoval v režimu 9:15, kdy jsem začínal s jídlem až kolem desáté hodiny dopolední (do té doby jsem pil jen vodu nebo čaj), kolem 13. hodiny jsem obědval, v 16 hodin svačil a v 19 hodin večeřel.

Dříve jsem zbytečně mučil trávicí soustavu množstvím jídla v čase, kdy tělo ještě spalo – když jsem třeba vyjížděl do práce ve tři ráno, udělal jsem si na cestu několik obložených chlebů, nejlépe na každou hodinu jízdy alespoň jeden a ty jsem pak do sebe během cesty pěkně ládoval. Do toho jsem popíjel z termosky horkou kávu a zažíval jsem pocit absolutní nirvány. Po několika hodinách jízdy jsem samozřejmě vystupoval z auta naprosto zdecimován a unaven tou kopou jídla, kterou jsem během jízdy spořádal.

Teď to řeším tak, že ať vstanu kdykoliv a jedu kamkoliv, do devíti hodin dopoledne pouze piju, nejčastěji vodu s citronem nebo teplý zelený čaj (ten miluju). Pak teprve začnu jíst. Výsledek? Jsem čerstvý a bdělý a mám dostatek energie na ranní aktivity. Je to logické: tělo nemusí vynakládat energii na trávení potravy (ano, i na to je potřeba spousta energie) a naopak může vynaložit energii na fyzické i duševní aktivity.

Dobrá zkušenost vychází z jednoduchého předpokladu, že tělo je jako zpracovatelský závod, který musí pracovat stále na plný pecky a tak házíme do jeho útrob cokoliv a kdykoliv nás napadne. Ta představa je dost šílená, ale ne nerealistická. Tělo zkrátka potřebuje čas na strávení a zpracování potravy v žaludku – uvádí se dle typu potravy cca 3 hodiny. Po tuto dobu je přijatá potrava chemicky a mechanicky rozmělňována a připravována na vpuštění do střev. Poté je obsah žaludek připraven přijmout novou dávku výživy. Samozřejmě, že po celou dobu tohoto trávicího procesu jsou stále zapojeny orgány, které se na trávení podílejí: enzymy, slinné žlázy, slinivka, játra, ledviny, střeva… Musejí makat, makat a makat…

Dopřáváme jim tedy zasloužený odpočinek. Myslím, že režim 12:12 je docela fér jak vůči nám a naší touze dopřát si něco dobrého na jídlo a pití, tak také vůči našemu úžasnému tělu, které nám umožňuje spoustu skvělých věcí a díky kterému si můžeme užívat život ve fyzické podobě.